Počíná se Řád Cností

Patriarchové a proroci

Kdože jsou tyto,
které svou podobou jsou
jako oblaka?

Cnosti

Ó, dávní svatí,
co obdivuhodného
nacházíte v nás?

To Slovo Boží
osvěcuje lidský tvar,
takže jím září,

povznášejíce
údy tvořící jeho
nádherné tělo.

Patriarchové a proroci

My jsme kořeny
a vy jste větve svěží
plody života,

žijící zraku,
jemuž my temným stínem
musíme zdát se.

Naříkající vtělené Duše

Ó, jsme ztracené,
co počneme si nyní
do hříchu padlé?

Jsme Dcery Krále,
nyní však uvadáme
ve stínu hříchu.

Ó, slunce živé,
přenes nás v náručí svém
v pravé dědictví,

jež Adam ztratil.
Ó, Králi králů, bitvu
tvou bojujeme.

Šťastná Duše

Ó, sladké božství
a ó, půvabný život,
v němž bývala jsem

v oděvu čistém,
který jsem pošetile
ztratila v čase,

po kterém vzdychám
a všechny Cnosti nyní
na pomoc volám.

Cnosti

Ó, šťastná Duše
a ó, přeroztomilé
stvoření Boží

moudrostí božskou
k výšinám povznesená,
velmi miluješ.

Šťastná Duše

Ó, nech mne přijít
a něžně oblažuj mne
polibkem srdce.

Cnosti

Musíme ještě
o tebe svádět boje,
Ó, dcero Krále.

Posmutnělá Duše však naříká

Ó, trudná práce
a ó, těžké závaží,
jímž jsem oděna.

V šatu života
je pro mne tolik těžké
s tělem bojovat.

Cnosti k duši té

Ó, duše milá
stvořená z vůle Boží
co nástroj štěstí,

proč tolik pláčeš
před Bohem poraněna
ve svém panenství?

S naší pomocí
bys měla dozajista
ďábla překonat.

Duše

Pomáhejte mi
a také povzbuzujte,
abych obstála.

Poznání Boha k Duši

Pohlédni na šat,
kterým jsi oblečena,
dcero spasení

a buď si jistá,
že v pevném odhodlání
nikdy neklesneš.

Duše nešťastně

Ó, nevím, jak dál
ani kam utéci se,
Ó, jsem nehodná.

Šat dokonalý,
kterým jsem oblečena,
měla bych svléci.

Cnosti

Ó, zlé svědomí,
ó, utrápená Duše,
proč se ukrýváš,

proč obáváš se
před Stvořitelem svým tvář
svoji ukázat?

Poznání Boha

Což nevíš sama,
nevidíš a necítíš,
to On tě stvořil.

Duše

Bůh dal vznik světu,
nejsou však z Jeho vůle
špatnosti světa!

Křik Ďáblův k Duši

Ty hloupá, hloupá,
což přinese ti něco
tahle tvá snaha?

Starej se o svět
a budeš zahrnuta
velikou úctou.

Cnosti

Ó, pláč lítosti
je zcela nepochybně
dobré pokání.

Ach ach, zajisté
již v touze po Bohu je
zázrak vítězství.

Och och, pak hříchy
dobrá vůle odmítá
toužíc neselhat.

Plač pro nevinnost,
která přirozenosti
tolik slušela

a kterou nikdy
starý had nenasytný
zcela nezhltá.

Ďábel

Co je to za Moc,
která se tak nicotnou
jeví před Bohem?

Já ale říkám,
kdo půjde za mou vůlí,
tomu dám všechno.

Ty však nedáš nic,
kdo tebe následuje,
stále se souží.

Pokora

Já a mé družky
tebe předobře známe,
ty starý draku.

Nade vším létat
to bys chtěl - však nemůžeš,
sám Bůh tě svrhl.

Cnosti

My zato všechny
na nebeské výsosti
přináležíme.

Pokora

Já Pokora jsem,
královna Cností, říkám:
následujte mne.

Najdeme věčnou
korunu blaženosti,
drachmu ztracenou.

Cnosti

Královno slavná,
ochotně pomáháš nám,
s radostí jdeme.

Pokora

Přemilé dcery,
já tedy uchráním vás
v šatu královském.

Milosrdnost

Jsem Milosrdnost,
květem jsem lásky, Cnosti,
pojďte jen ke mně.

Já uvedu vás
do zářivého jasu
květoucích stvolů.

Cnosti

Květino drahá,
planeme všechny touhou,
spěcháme k tobě.

Bázeň Boží

Bázeň Boží vás,
dcery šťastné, zachová
v Božím životě.

Cnosti

Ó, Bázni Boží,
velice nám pomáháš:
plníš nás snahou

tak dokonalou,
abychom tobě nikdy
se nevzdálily.

Ďábel

No skvěle! Skvěle!
K čemu taková bázeň?
Taková láska?

Kde je bojovník?
Kde ten, kdo odmění ho?
Víte, co ctíte?

Cnosti

Ty ale zase
ze Soudu posledního
strach máš veliký.

Nafouklý pýchou
už jednou byl jsi svržen
tam do Gehenna.

Poslušnost

Já Poslušnost jsem,
povolně pojďte ke mě,
dcery rozmilé.

Já dovedu vás
opět zpátky k domovu,
k polibkům Krále.

Cnosti

Ó, sladce voláš,
velice potěšeny
jdeme za tebou.

Víra

Zde jsem já, Víra,
zrcadlo života jsem,
dcery ctihodné.

Pojďte jen se mnou,
já ukáži vám jistě
pramenitý zdroj.

Cnosti

Ó, jasně vidíš,
k prameni víry jistě
dojdeme s tebou.

Naděje

Já sladce čekám,
vyhlížím živým zrakem,
jenž neochabne.

Ty, ó, temnoto,
nemůžeš mlhou mraků
zrak můj zahalit.

Cnosti

Ó, ty živoucí
a ó, vlídná útěcho
smrt překonáváš,

zjevuješ zraku
závory na nebesích
již otevřené.

Cudnost

Ó, ty Panenská,
jež čistá setrváváš
v rouchu královském,

Ó, kterak sladce
slunečním jasem planeš
v objetí Krále,

vznešený květe,
jenž nikdy neusychá,
nikdy nezvadá.

Panno šlechetná,
ty nikdy nepoznáš stín
padlého květu!

Cnosti

Květino v pláni
povětřím bičované,
dešti plavené

Ó, ty Panenská,
v nebeských symfoniích
bylas zrozena.

Květina vzešla,
jež nikdy neusychá,
svěží navěky.

Nevinnost

Utečte, ovečky,
dábelským zvrácenostem,
utečte ďáblu!

Cnosti

Unikneme mu,
když pod tvoji ochranu
se utečeme.

Opovržení Světem

Jsem zde také já,
Opovržení Světem,
jsem život čistý.

Nešťastná hrůzo
mnohých snah ve vyhnanství,
tebe opouštím.

Ó, Cnosti, ke mně,
pozdvihněme se spolu
k života zdroji!

Cnosti

Ó, slavná paní,
spolehlivě vedeš nás
k jistotě Krista.

Ó, mocná sílo,
která, svět odmítajíc,
v skrytu vítězíš.

Láska Nebeská

Zářivou branou
do slávy spolehlivě
vedoucí jsem já:

Kdo mnou prochází,
ten nikdy nezakusí
svévolnost v mysli.

Cnosti

Ó, dcero Krále,
ty v náručí jsi stále,
v němž světu skryta.

Ó, jak překrásná
je tvoje láska k Bohu
jen k Nejvyššímu!

Kázeň

Prosté chování
zamilovala jsem si,
hanebnost neznám.

Ke Králi králů
vzhlížím a jeho chovám
v úctě nejvyšší.

Cnosti

Andělská družko,
ke sňatku královskému
jsi sličným šatem.

Zdrženlivost

Já odvrhuji,
překrývám a odmítám
špínu Ďáblovu.

Cnosti

Lilie čistá,
vzkvétáš do nebeského
Jeruzaléma.

Soucit

Jak hořký závoj,
jenž v mysli nepřipouští
soucitnou pomoc.

Já však trpícím
všem ruce své podávám
a jim pomáhám.

Cnosti

Matko bloudících,
vždy pozvedáš a vedeš
ubohé slabé.

Vítězství

Já Vítězství jsem,
rychlá a pohotová
zápasnice jsem.

Kameny vrhám
a hada odvěkého
směle odrážím.

Cnosti

Ó, bojovnice,
do žhoucích proudů vrháš
vlky hltavé.

Korunovaná,
jsme ochotné tvé vojsko
proti svůdcům všem.

Uvážlivost

Jsem Uvážlivost,
světlo a průvodkyně
všemu stvoření,

jež v Adamu se
tolik lehkomyslně
vzdálilo Bohu.

Cnosti

Sladká jsi, matko,
protože s tebou nikdo
není ztracený.

Trpělivost

Já opora jsem,
jež základy má v Bohu,
selhat nemohu.

Cnosti

Ó, kterak pevně
v kamenných hlubináš tkvíš,
jak neochvějně.

a ó, ty slavná,
přeslavná bojovnice,
všechno přetrpíš.

Pokora

Z pod kmene tebe,
Ó, dcero Izraele,
pozvedl přec Bůh.

Odkud tě vštípil,
pamatuj a raduj se,
dcero Siónu!

Cnosti

Och všechny Cnosti,
tesklivě naříkejme
a hořekujme,

protože naše
ovečka Pánova zde
prchá životu.

Naříkající Duše se kaje a volá Cnosti

Královské Cnosti,
tak půvabné a skvoucí
jste v plném slunci.

Sladce se skvíte,
a proto běda je mi
vám tak vzdálené.

Cnosti

Ó, uprchlice,
pospíchej, pospíchej k nám,
a Bůh tě přijme.

Duše

Ach! Ach! Svírá mě
vášnivá sladkost hříchů,
bojím se přijít.

Cnosti

Neboj, neprchej,
pastýř dobrý hledá tě,
ovečko hloupá.

Duše

Teď potřebuji,
abyste mi pomohly
a přijaly mne

tak poraněnou
a nakaženou jedem
hada starého.

Cnosti

Pospěš za námi,
následuj naše kroky,
Bůh vyléčí tě.

Kající se Duše ke Cnostem

Já hříšnice jsem,
utekla a vzdálila
jsem se životu:

plná boláků
já přicházím nyní k vám,
k spásné ochraně.

Ó, všeho vojska
královno, a lilie
vy běloskvoucí,

jasně zářivé,
s růžemi nachovými,
skloňte se ke mně.

Vždyť vyhnanstvím svým
jsem se vám odcizila.
A pomozte mi,

abych se směla
krví Syna Božího
opět pozdvihnout.

Cnosti

Buď silná nyní,
Ó, Duše zatoulaná
obleč zbroj světla.

Duše

Ó, pravý léku,
Pokoro, pomáhej mi,
před mnoha sklony.

Před mojí pýchou,
která mne oslabuje,
která mne hyzdí.

Já nyní k tobě
utíkám se a prosím
tebe o pomoc.

Pokora

Ó, všechny Cnosti,
kající se hříšnici
teď podpírejte

v jejích zraněních,
a pro rány Kristovy,
veďte ji ke mně.

Cnosti

Zpět chceme vést tě
a nechceme tě nikdy
v ničem opustit,

a raduje se
celé vojsko nebeské
nyní nad tebou.

Pokora

Ubohá dcero,
přeji si nyní tebe
do náruče vzít,

protože bude
lék velmi těžký tobě
v hořkém pokání.

Cnosti

Života zdroji,
jak lahodná je tvá chuť,
jaká sladkost tvá.

Nikdy nikoho,
kdo k tobě obrací se,
ty neodmítáš,

neboť předvídáš,
že z andělského pádu
vzpamatuje se.

A oceňuješ
jeho sílu vytrvat
a pevně obstát.

Proto raduj se,
raduj, dcero Siónu,
vykoupil tě Bůh.

Svedena hadem
teď ještě vyšším jasem
než dříve záříš.

Ďábel

Kdo jsi, kam patříš?
V mém obětí jsi byla
a já tě vedl,

Teď odvracíš se
a chceš mi odporovat
- já však tě srazím!

Kající se Duše

Všechny své cesty
shledávám nedobrými,
prchám od tebe.

Naopak nyní
bojuji proti tobě,
Ó, podvodníku.

Proto mi nyní,
Ó, královno Pokoro,
tvůj lék pomáhej!

Pokora k Vítězství

Ó, ty, Vítězství,
které neokázale,
v skrytu přicházíš,

pospěšme nyní,
abychom s armádou tvou
ďábla spoutali!

Vítězství ke Cnostem

Ó, mocná vojska,
pojďte a pomozte mi
lháře porazit.

Cnosti

Sladká rekyně,
jež v proud pramenů vrháš
vlky chamtivé -

Korunovaná,
rády jdeme zápasit
s tím podvodníkem.

Pokora

Pospěšme tedy
a spoutejme ho nyní,
Ó, Cnosti jasné!

Cnosti

Královno naše,
jsme tvé a tebe chceme
poslouchat ve všem.

Vítězství

Jásejme, družky,
protože ten starý had
nyní spoután je!

Cnosti

Buď chvála tobě,
Kriste, Králi andělů,
buď chvála tobě!

Cudnost

Nejvyšším soudem,
tvá hlava zašlápnuta,
Ó, ty Satane.

Pannou do světa
vstoupil přesladký zázrak,
Syn Boží přišel.

Do světa vstoupil
od mnohé zkázy tvojí
sám svět očistil.

Jásá teď Nebe
protože nitro tvoje
zmateno zcela.

Ďábel

Nevíš, co pleteš,
lůno tvé prázdná krása,
jež z muže vzata -

pokleslost sladká,
již v tobě Bůh předvídal,
nechápeš, co jsi!

Cudnost

Jak můžeš takto
napadat tu, která je
tebou svedena?

Silou člověka
rod lidský se pozvedá
sám proti tobě.

Cnosti

Bože, jaký jsi,
jak mocným soudem vládneš,
kterým překonáš

pekelné sklony
celníků a hříšníků,
až září dobrem!

Proto, ó, Králi,
chvála Tobě, ó, Otče
všemohoucí náš.

V Tobě pramení
proudy horoucí lásky,
své syny vedeš

přímými větry
v jejich plavbě vodami,
takže také nás

přivádíš ty sám
do svého nebeského
Jeruzaléma.

/processional/

Na počátku se
stvoření zelenalo
vzkvétalo květy.

Zeleň však zvadla.
A onen vznešený rek
shlédl a pravil:

Vím, počet zlatý
ale není naplněn.
Pohleďte tedy,

hle, Otcův obraz,
sám snáším slabost těla,
pokořuji se.

Nyní pamatuj,
plnost prvního bytí
vyschnout nemusí.

Ty sám usiluj,
abys nikdy své oči
nesklonil dolů,

dokud neuzříš,
že plné drahokamů
je tělo moje.

Trápí mne nyní,
že všechny moje údy
jsou vysmívány.

Otče, pohlédni,
já nyní ukazuji
rány své Tobě.

Tak tedy nyní,
padni na kolena svá,
každý člověče,

před Otcem svým,
aby svou náruč mohl
tobě rozevřít.

Ordo Virtutum
sv. Hildegarda z Bingen (1098-1179)


Text, který můžete za jistých okolností číst na čajových lístcích vlevo, vznikl neumělým překladem latinského textu rukopisu známého jako rupertsbergský Riesenkodex, který je dnes uložen ve Wiesbaden (Wiesbaden, Hessische Landesbibliothek, HS. 2). Uvedený rukopis obsahuje kromě všech jejích teologických spisů také 75 písní cyklu Symphoniae harmoniae caelestium revelationum (Symfonie harmonie nebeských Zjevení) a alegorickou hru Ordo Virtutum (Řád Cností).

Rupertsbergský Riesenkodex byl vytvořen pravděpodobně brzy po Hildegardině smrti opisem jejích děl řeholnicemi benediktýnského kláštera Rupertsberg jako součást žádosti o její kanonizaci. Uplynulo ovšem mnoho času, než roku 2012 Hildegardu papež Benedikt XVI. prohlásil učitelkou církve a konstatováním dávné, pevné a stálé fama sanctitatis et miraculorum vykonal takzvanou ekvivalentní kanonizaci. Kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení vysvětluje: „Hildegarda je považována za světici již dlouhá staletí. První kroky k její kanonizaci hned po její smrti však spadaly do nejasného období, kdy kanonizační procesy přecházely z biskupské kompetence na papežskou, což se podepsalo i na jejím případě. Všeobecné přesvědčení o svatosti Hildegardy z Bingen je však nepřetržité již od té doby, nejprve v prohlášení biskupů Mohuče, Trevíru, Špýru, Limburgu a také celého benediktinského řádu. Kromě toho mnoho papežů o ní veřejně mluvilo jako o světici. V poslední době Pius XII., Jan Pavel II. a Benedikt XVI. Toto obecné přesvědčení tedy nepřímo způsobilo, že kanonizační proces byl považován za nadbytečný.“ ... „V takzvané ekvivalentní kanonizaci Svatý otec nařizuje, aby Boží služebník, ke kterému se podle obecného přesvědčení hodnověrných historiků váže starobylý kult a pověst hrdinských ctností či mučednictví nebo zázraků, byl uctíván ve všeobecné církvi recitací denní modlitby církve a slavením mše svaté v konkrétní den a to bez nějakého formálně definitivního výroku, bez předcházejícího kanonického procesu a bez slavení obvyklé kanonizace.“

Podle některých názorů Ordo Virtutum napsala sv. Hildegarda v době blízké roku 1150, kdy jako abatyše ženského kláštera v Disibodenberg zakládala nový klášter na kopci Rupertsberg nad soutokem řeky Nahe s Rýnem. Zdá se pravděpodobné, že tato sakrální alegorická moralistická hra byla poprvé veřejně předvedena při její inaguraci prvního května 1152.

Je to jedno z jejích nejrozsáhlejších uměleckých děl a představuje alegorii zápasu personifikovaných cností nebeského ducha s ďáblem o rozkolísanou lidskou duši. Postava ďábla je ve hře jediná, která se nevyjadřuje zpěvem, ale pouze mluvenou řečí a křikem. Kromě krátkého úvodního sboru patriarchů a proroků je to také jediná mužská role.

Hildegardina hudba se nedrží navyklého schématu církevních skladeb, má mimořádně bohatou melismatickou ornamentaci a vokální rozsah často přesahuje dvě oktávy, čímž je velice náročná na přednes. Tím vším se sice liší od gregoriánského chorálu, přináší však srovnatelně hluboký hudební a duchovní prožitek:

"Duše vzešla z nebeské harmonie a cosi z té hudby má v sobě skryto"

Interpretační náročnost této skutečně nádherné hudby je možná způsobena právě tím, že ji vytvořila obdivuhodná žena bez hudebního vzdělání. Ona sama píše:

"Avšak i zpěv a melodii ke chvále Boží jsem nacházela a zpívala, ačkoliv mne nikdy nikdo neučil a třebaže jsem neznala jediné neuma či skladbu"

Je to tedy podobné jako v jiných oborech Hildegardina mnohostranného zájmu a tvorby. Přestože se jí jakožto ženě žijící ve dvanáctém století nedostalo soustavnějšího vzdělání, zanechala po sobě dílo, pro které bývá často označována za první přírodovědkyni a lékařku středověku.

"V životní síle, jíž Bůh vdechl lidskému tělu, lze najít všechna umění, jež slouží užitečným a nezbytným potřebám člověka"

V jejích spisech samozřejmě najdeme také některé tehdy obecně přijímané dobové názory, nad kterými se dnes usmíváme, přestože se některé z nich tradují dodnes, ale její rozhodující základní východiska jsou platná také dodnes. Její lékařská doporučení jsou založena na myšlence nacházení vyrovnané harmonie duše a těla navzájem i ve vztazích k Bohu, lidem a přírodě.

Sv. Hildegarda se sama skromně označovala pouze za harfu, na kterou hraje někdo jiný. Ve svém teologickém spise Scivias napsala o hudbě v liturgii tato krásná slova:

"Zpěv obměkčuje zatvrzelá srdce. Uvolňuje cestu slzám lítosti a Duchu svatému"

V klášteře spravovaném Hildegardou byly k Boží chvále zřejmě používány kromě zpěvu také hudební nástroje, ve středověku spojované především se světskou zábavou. A také jiné neobvyklé prvky, za což ji hlava kanonické koleje Sv. Marie v Andernach kárala:

"Doslýcháme se též, že vaše obřady nejsou podle obyčeje. Zdá se, že během služby žalmu ve svátečních dnech mají vaše řeholnice ve sboru rozpuštěné vlasy a adorují v zářivě bílých závojích spadajících až k zemi. Hlavy mají obtočeny zlatě vyšívanými stuhami, v kterých jsou na spáncích, na temeni a na čele vetkány obrázky beránka. Dokonce i prsty si prý sestry zdobí prsteny. To všechno přesto, že takové věci vrchní pastýř Církve zakazuje, neboť varuje rkouce: ženy by se měly krotit a ne splétat své vlasy či se zdobit zlatem a perlami nebo drahými rouchy"

Pro Hildegardu je příznačné, že přestože skutečně vážné nešvary v církevních kruzích ona sama velice důrazně a otevřeně kritizovala, měla na podstatnost výše uvedených zvěstí jiný názor než představená od sv. Marie. Duch se na tomto světě projevuje prostřednictvím těla a ve všem životním počínání je nejdůležitější umírněnost, která vylučuje přehnané odříkání a askezi. To se odrazilo také v její odpovědi, v níž mimo jiné psala:

"Neexistuje předpis, který by pannu nutil zakrývat krásu vlastních vlasů, zahaluje se pouze z vlastní vůle na znamení nejhlubší pokory."

Já se na znamení pokory musím naopak odhalit a přičinit jednu omluvnou poznámku k mému takzvanému překladu Ordo Virtutum. Přestože text českého překladu je rozčleněn do trojic řádků o 5, 7 a 5 slabikách, neodpovídá toto uspořádání předloze latinského originálu a nejedná se samozřejmě ani o žádné přebásnění ranně středověké alegorické morality play do 177 samostatných částí odpovídajících náladou či vnitřní stavbou literárnímu druhu haiku.

Inspiroval mne Hildegardin pojem viriditas, který mi vybavil anachronickou představu Hildegardou připraveného šálku zeleného čaje, z něhož usrkáváme doušek po doušku neanachronickou chuť zazelenat se vírou, láskou a tvořivou prací.

Za svůj překlad Ordo virtutum bych se měl ovšem místo zelenání spíše červenat, protože převádět morality play do haiku je pošetilost. Nejen že to neodpovídá charakteru překládaného díla, ale především to neodpovídá omezeným schopnostem překladatele, který zde projevil pouze svou dětinskou hravost spojenou se spoléháním se na shovívavost svých bližních.

Ale jsem si naprosto jistý, že kdyby Hildegarda žila na tomto světě o několik století později a sama by se rozhodla psát haiku, psala by haiku, která nejen že by se vešla na čajový lístek, ale která by vcházela hluboko do našich srdcí tak, jako všechny její básně a hudba.

Jaroslav Karban







Mnoho zajímavých informací o Hildegardině hudební tvorbě jsem čerpal ze stránky Olivia Carter Mather pro ORB:

The Music of Hildegard von Bingen

Můžete tam najít podrobné a odborně fundované informace včetně rozcestníku odkazů na další informace o ženě, která v klášteře dvanáctého století vytvořila dílo hodné vyjímečného člověka doby renesance.

Tady už dále nabízím pouze malé prohloubení pohledu na Hildegardinu poetičnost, protože podle mého pseudo-haiku překladu Ordo virtutum bychom si pravděpodobně udělali příliš zkreslenou představu. A také zúženou, neboť tato moralistní hra se obracela především k duším, které se zaslíbily řeholním životem Bohu. Následující ukázka je z knihy Matthew Foxe:
Illuminations Of Hildegard von Bingen,
Bear and Company, 1985

Jeden z nejkrásnějších mystických přístupů k Bohu, kterým nás obdarovala Hildegarda, je pojem, který jsem nenašel u žádného jiného teologa. Vytvořila slovo "viriditas" jako výraz pro sílu, která dává zazelenat stromům a travám svěží živou zelení. Hildegarda staví orosenou a svěží zeleň do protikladu s vyprahlostí kultury a lidí ztrácejících schopnost tvořivé práce. Proto je pro ni suchost a vyprahlost těžkým hříchem. Naší úlohou je zelenat se tvořivou prací. Abychom toho byli schopni, potřebujeme Boží vláhu, náš křest je nejen pokřtění vodou, ale také křest do svěžího zelenání se vláhou. V obraze připomínajícím moudrost hebrejských biblických spisů slyší Hildegarda hovořit Boha takto:



Viriditas

jsem vlahý vánek,
který vychovává
vše, co je zelené

vybízím květy
zralé plody nést

jsem z rosy klesající déšť
jenž trávy rozesmává

radostí ze života


O viridissima virga

nejzelenější lodyhy,
buďte zdrávy

v závanech větru
modliteb světců
byly jste kolébány

než nastal čas,
kdy rozkvetly jste vprostřed přátel

zdrávy,
zdrávy buďte,
hřejivé slunce sbírá pro vás vláhu

jak vůni balzámu

nejkrásnějšími květy jste rozkvetlé

vůněmi zavonělo vše,
co bylo vyprahlé

a všechno zjevilo se v plné zeleni







Riesenkodex

Wiesbaden
Hessische Landesbibliothek, HS. 2

 
Incipit Ordo Virtutum
 
 
Patriarche et prophete
 
Qui sunt hi,
qui ut nubes?
 
Virtutes
 
O antiqui sancti,
quid admiramini in nobis?
Verbum dei clarescit
in forma hominis,
et ideo fulgemus cum illo,
edificantes membra
sui pulchri corporis.
 
Patriarche et prophete
 
Nos sumus radices
et vos rami,
fructus viventis oculi,
et nos umbra
in illo fuimus.
mp3 (1,71 MB), Ordo virtutum, Ensemble für Musik des Mittelalters, Stefan Morent
Querela Animarum in came positarum
 
O nos peregrine sumus.
Quid fecimus,
ad peccata deviantes?
Filie Regis esse debuimus,
sed in umbram
peccatorum cecidimus.
O vivens sol,
porta nos in humeris tuis
in iustissimam hereditatem
quam in Adam perdidimus!
O rex regum,
in tuo proelio pugnamus.
 
Felix Anima
 
O dulcis divinitas,
et o suavis vita,
in qua perferam
vestem preclaram,
illud accipiens
quod perdidi in prima apparitione,
ad te suspiro,
et omnes Virtutes invoco.
 
Virtutes
 
O felix Anima,
et o dulcis creatura dei,
que edificata es
in profunda altitudine
sapientie dei,
multum amas.
 
Felix Anima
 
O libenter veniam
ad vos ut prebeatis michi
osculum cordis.
 
Virtutes
 
Nos debemus
militare tecum,
o filia regis.
 
Sed, gravata, Anima conqueritur
 
O gravis labor,
et o durum pondus
quod habeo
in vesto huius vite,
quia nimis grave michi est
contra carnem pugnare.
 
Virtutes ad Animam illam
 
O Anima,
voluntate dei constituta,
et o felix instrumentum,
quare tam flebilis es contra hoc
quod deus contrivit
in virginea natura?
Tu debes in nobis
superare diabolum.
 
Anima illa
 
Succurrite michi,
adiuvando,
ut possim stare!
 
Scientia Dei ad Animam illam
 
Vide quid illud sit
quo es induta,
filia salvationis
et esto stabilis,
et numquam cades.
 
Infelix, Anima
 
O nescio quid faciam,
aut ubi fugiam!
O ve michi,
non possum perficere hoc
quod sum induta.
Certe illud volo abicere!
 
Virtutes
 
O infelix conscientia,
o misera Anima,
quare abscondis faciem tuam
coram creatore tuo?
 
Scientia Dei
 
Tu nescis, nec vides,
nec sapis illum
qui te constituit.
 
Anima illa
 
Deus creavit mundum:
non facio illi iniuriam
sed volo uti illo!
 
Strepitus Diaboli ad Animam illam
 
Fatue, fatue
quid prodest tibi laborare?
Respice mundum,
et amplectetur te
magno honore.
 
Virtutes
 
O plangens vox est
hec maximi doloris!
Ach, ach, quedam
mirabilis victoria in mirabili
desiderio dei surrexit,
in qua delectatio camis
se latenter abscondit,
heu, heu, ubi voluntas
crimina nescivit
et ubi desiderium
hominis lasciviam fugit.
Luge, luge ergo in his,
Innocentia,
que in pudore bono
integritatem non amisisti,
et que avariciam
gutturis antiqui serpentis
ibi non devorasti.
 
Diabolus
 
Que est hec Potestas,
quod nullus sit preter deum?
Ego autem dico,
qui voluerit me
et voluntatem meam sequi,
dabo illi omnia.
Tu vero,
tuis sequacibus nichil habes
quod dare possis,
quia etiam vos omnes nescitis
quid sitis.
Humilitas
 
Ego cum meis
sodalibus bene scio
quod tu es ille antiquus dracho
qui super summum
volare voluisti - sed ipse
deus in abyssum proiecit te.
 
Virtutes
 
Nos autem omnes
in excelsis habitamus.
 
Humilitas
 
Ego, Humilitas,
regina Virtutum, dico:
venite ad me, Virtutes,
et enutriam vos
ad requirendam perditam
dragmam et ad coronandum
in perseverantia felicem.
 
Virtutes
 
O gloriosa regina,
et O suavissima mediatrix,
libenter venimus.
 
Humilitas
 
Ideo, dilectissime filie,
teneo vos
in regali talamo.
 
Karitas
 
Ego Karitas,
flos amabilis –
venite ad me, Virtutes,
et perducam vos
in candidam lucem
floris virge.
 
Virtutes
 
O dilectissime flos,
ardenti desiderio
currimus ad te.
 
Timor Dei
 
Timor Dei,
vos felicissimas filis
preparo ut inspiciatis
in deum vivum et non pereatis.
 
 
Virtutes
 
O Timor,
valde utilis es nobis:
habemus enim
perfectum studium
numquam a te separari.
 
Diabolus
 
Euge! euge!
quis est tantus timor?
et quis est tantus amor?
Ubi est pugnator,
et ubi est remunerator?
Vos nescitis quid colitis.
 
Virtutes
 
Tu autem exterritus es
per summum iudicem,
quia, inflatus superbia,
mersus es in gehennam.
 
Obedientia
 
Ego lucida Obedientia –
venite ad me,
pulcherrime filie,
et reducam vos
ad patriam et
ad osculum regis.
 
Virtutes
 
O dulcissima vocatrix,
nos decet
in magno studio
pervenire ad te.
 
 
Fides
 
Ego Fides, speculum vite:
venerables filie,
venite ad me
et ostendo vobis
fontem salientem.
 
Virtutes
 
O serena, speculata,
habemus fiduciam pervenire
ad verum fontem per te.
 
Spes
 
Ego sum dulcis
conspectrix viventis oculi,
quam fallax torpor
non decipit –
unde vos, o tenebre,
non potestis
me obnubilare.
 
Virtutes
 
O vivens vita,
et o suavis consolatrix,
tu mortifera mortis vincis
et vidente oculo
clausuram celi aperis.
 
Castitas
 
O Virginitas,
in regali thalamo stas.
O quam dulciter ardes
in amplexibus regis,
cum te sol perfulget ita
quad nobilis flos tuus
numquam cadet.
O virgo nobilis,
te numquam inveniet umbra
in cadente flore!
 
Virtutes
 
Flos campi cadit vento,
pluvia spargit eum.
O Virginitas,
tu permanes
in symphoniis
supernorum civium:
unde es suavis flos
qui numquam aresces.
 
Innocentia
 
Fugite, oves,
spurcicias Diaboli!
 
Virtutes
 
Has te succurrente
fugiemus.
 
Contemptus Mundi
 
Ego, Contemptus Mundi,
sum candor vite.
O misera terre
peregrinatio
in multis laboribus –
te dimitto.
 O Virtutes,
venite ad me
et ascendamus
ad fontem vite!
 
Virtutes
 
O gloriosa domina,
tu semper habes
certamina Christi,
o magna virtus,
que mundum conculcas,
unde etiam victoriose
in celo habitas.
 
Amor Celestis
 
Ego aurea porta
in colo fixa sum:
qui per me transit
numquam amaram
petulantiam
in mente sua gustabit.
 
Virtutes
 
O filia regis,
tu semper es
in amplexibus
quos mundus fugit.
O quam suavis est
tua dilectio
in summo deo!
 
Disciplina
 
Ego sum amatrix
simplicium morum
qui turpia opera nesciunt;
sed semper
in regum regem aspicio
et amplector eum
in honore altissimo.
 
Virtutes
 
O tu angelica socia,
tu es valde ornata
in regalibus nuptiis.
 
Verecundia
 
Ego obtenebro
et fugo atque conculco
omnes spurcicias Diaboli.
 
Virtutes
 
Tu es in edificatione
celestis Ierusalem,
florens in candidis liliis.
 
Misericordia
 
O quam amara
est illa duricia
que non cedit in mentibus,
misericorditer
dolori succurrens!
Ego autem
omnibus dolentibus
manum porrigere volo.
 
 
Virtutes
 
O laudabilis
mater peregrinorum,
tu semper erigis illos,
atque ungis pauperes
et debiles.
 
 
Victoria
 
Ego Victoria velox
et fortis pugnatrix sum –
in lapide pugno,
serpentem antiquum
conculco.
 
Virtutes
 
O dulcissima bellatrix,
in torrente fonte
qui absorbuit
lupum rapacem –
o gloriosa coronata,
nos libenter militamus
tecum contra illusorem hunc.
 
Discretio
 
Ego Discretio sum lux
et dispensatrix
omnium creaturarum,
indifferentia dei,
quam Adam a se fugavit
per lasciviam morum.
 
Virtutes
 
O pulcherrima mater,
quam dulcis
et quam suavis es,
quia nemo confunditur in te.
 
 
Pacientia
 
Ego sum columpna
que molliri non potest,
quia fundamentum
meum in deo est.
 
 
Virtutes
 
O firma que stas
in caverna petre,
et o gloriosa bellatrix
que suffers omnia!
 
Humilitas
 
O filie Israhel,
sub arbore
suscitavit vos deus,
unde in hoc tempore
recordamini
plantationis sae.
Gaudete ergo,
filie Syon!
 
 
Virtutes
 
Heu, heu, nos Virtutes
plangamus
et lugeamus,
quia ovis
domini fugit vitam!
mp3 (0,4 MB), Ordo virtutum Ensemble für Musik des Mittelalters, Stefan Morent Querela Anime penitentis et Virtutes invocantis
 
O vos regales Virtutes,
quam speciose
et quam fulgentes estis
in summo sole,
et quam dulcis est
vestra mansio –
et ideo, o ve michi,
quia a vobis fugi.
 
 
Virtutes
 
O fugitive,
veni, veni ad nos,
et deus suscipiet te.
 
Anima illa
 
Ach! ach! fervens dulcedo
absorbuit me in peccatis,
et ideo non ausa sum intrare.
 
Virtutes
 
Noli timere nec fugere,
quia pastor bonus
querit in te perditam
ovem suam.
 
 
Anima illa
 
Nunc est michi necesse
ut suscipiatis me,
quoniam
in vulneribus feteo
quibus antiquus serpens
me contaminavit.
 
Virtutes
 
Curre ad nos,
et sequere vestigia illa
in quibus numquam cades
in societate nostra,
et deo curabit te.
 
mp3 (6,24 MB), Ordo virtutum, Ensemble für Musik des Mittelalters, Stefan Morent Penitens Animo ad Virtutes
 
Ego peccator
qui fugi vitam:
plenus ulceribus
veniam ad vos,
ut prebeatis michi
scutum redemptionis.
O tu omnis milicia regine,
et o vos, candida lilia ipsius,
cum rosea purpura,
inclinate vos ad me,
quia peregrina
a vobis exulavi,
et adiuvate me,
ut in sanguine filii dei
possim surgere.
 
Virtutes
 
O Anima fugitiva,
esto robusta,
et indue te arma lucis.
 
Anima illa
 
Et o vera medicina,
Humilitas,
prebe michi auxilium,
quia superbia
in multis viciis fregit me,
multas cicatrices
michi imponens.
Nunc fugio ad te,
et ido suscipe me.
 
Humilitas
 
O omnes Virtutes,
suscipite lugentem peccatorem,
in suis cicatricibus,
propter vulnera Christi,
et perducite eum ad me.
 
Virtutes
 
Volumus te reducere
et nolumus te deserere,
et omnis celestis milicia
gaudet super te –
ergo decet nos
in symphonia sonare.
 
Humilitas
 
O misera filia,
volo te amplecti,
quia magnus medicus dura
et amara propter te
passus est.
 
Virtutes
 
O vivens fons,
quam magna est suavitas tua,
qui faciemn istorum
in te non amisisti,
sed acute previdisti
quomodo eos de angelico
casu abstraheres
qui se estimabant illud habere
quod non licet sic stare;
unde gaude, filia Syon,
quia deus tibi multos reddit
quos serpens de te
abscidere voluit,
qui nunc in maiori luce fulgent
quam prius illorum
causa fuisset.
 
Diabolus
 
Que es, aut unde venis?
Tu amplexata es me,
et ego foras eduxi te.
Sed nunc in reversione tua
confundis me –
ego autem pugna
mea deiciam te!
 
 
Penitens Anima
 
Ego omnes vias meas
malas esse cognovi,
et ideo fugi a te.
Modo autem, o illusor,
pugno contra te.
Inde tu,
O regina Humilitas,
tuo medicamine
adiuva me!
mp3 (2,44 MB), Ordo virtutum, Ensemble für Musik des Mittelalters, Stefan Morent Humilitas ad Victoriam
 
O Victoria,
que istum in cela superasti,
curre cum militibus tuis
et omnes ligate
Diabolum hunc!
 
Victoria ad Virtutes
 
O fortissimi et gloriosissimi
milites, venite,
et adiuvate me
istum fallacem vincere.
 
 
Virtutes
 
O dulcissima bellatrix,
in torrente fonte
qui absorbuit lupum rapacem –
o gloriosa coronata,
nos libenter militamus tecum
contra illusorem hunc.
 
Humilitas
 
Ligate ergo istum,
o Virtutes preclare!
 
Virtutes
 
O regina nostra,
tibi parebimus,
et precepta tua
in omnibus adimplebimus.
 
 
Victoria
 
Gaudete, a socii,
quia antiquus serpens
ligatus est!
 
Virtutes
 
Laus tibi, Christe,
rex angelorum!
 
Castitas
 
In mente altissimi o Satana,
Caput tuum conculcavi,
et in virginea forma
dulce miraculum colui,
ubi filius dei venit in mundum;
unde deiectus es
in omnibus spoliis tuis,
et nunc gaudeant omnes
qui habitant in celis,
quia venter tuus confusus est.
 
Diabolus
 
Tu nescis quid colis,
quia venter tuus vacuus est
pulchra forma de viro sumpta –
ubi transis preceptum
quod deus in suavi copula precepit;
unde nescis quid sis!
 
 
Castitas
 
Quomodo posset me
hoc tangere quod
tua suggestio polluit
per immundiciam incestus?
Unum virum protuli,
qui genus humanum
ad se congregat contra te;
per nativitatem suam.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
mp3 (0,9 MB), Scivias, Gislinde G. Strunz
Virtutes
 
O deus, quis es tu,
qui in temet ipso
hoc magnum consilium habuisti,
quod destruxit infernalem haustum
in publicanis et peccatoribus,
qui nunc lucent in superna bonitate!
Unde, O rex, laus sit tibi.
O pater omnipotens,
ex te fluit fons in igneo amore,
perduc filios tuos
in rectum ventum
velorum aquarum,
ita ut et nos eos
hoc modo perducamus
in celestem Ierusalem.
rm (3 MB), In principio, ukázka ve formátu RealMedia

In principio omnes creature
viruerunt,
in medio flores floruerunt;
postea viriditas descendit.
 
Et istud vir proeliator vidit et dixit:
Hoc scio, sed aureus numerus
nondum est plenus.
Tu ergo,
patemum speculum aspice:
in corpore meo
fatigationem sustineo,
parvuli etiam mei deficiunt.
Nunc memor esto,
quod plenitudo que
in primo facta est
arescere non debuit,
et tunc te habuisti
quod oculus tuus
numquam cederet usque
dum corpus meum videres
plenum gemmarum.
Nam me fatigat
quod omnia membra mea
in irrisionem vadunt.
Pater, vide, vulnera
mea tibi ostendo.

Ergo nunc,
omnes homines,
genua vestra
ad patrem vestrum flectite,
ut vobis manum suam porrigat.



jk: věnováno všem na ChN :-)