S jménem Josefa Rauvolfa jsem se poprvé setkal při četbě českých překladů fascinujících děl W. S. Burroughse. Později jsem sledoval s velkým zájmem televizní pořady o alternativní kultuře, jimiž diváky provázel. Velice si cením toho, že poskytl rozhovor pro Téma, byť na některé otázky – jako je hned ta první, obligátní – odmítl odpovídat.

Co Vás fascinuje na beat generation? Cítíte k ní stejný vztah jako kdysi?

V podstatě ano. A co mě fascinuje? Ta volnost, hloubka, nápor, energie... jejich poctivost.

Hltal jsem překlady děl Burroughse, Kerouaca i Ginsberga s velkým nadšením, i když se cítím hluboce zakořeněný v literatuře klasické (Homér, Dante, Shakespeare…). Patří to k sobě?

Vše k sobě patří, ostatně Burroughs byl velkým milovníkem a znalcem právě Shakespeara, Ginsberg přednášel o Blakeovi a klasiku výtečně znal, stejně jako Kerouac. Nelze stavět z ničeho, a myslet si, že literatura začíná Bukowskim… a že není dobré znát starší autory, to je blbost, vlastně omezenost. Každému co jeho jest.

Jaký má vlastně podle Vás smysl umění?

Burroughs jednou na debatu Kerouaka s Ginsbergem o umění reagoval takto: Co že je to umění? Slovo o pěti písmenech...

Kde lze nalézt nejsilnější dědictví beat generation dnes? Jsou to akce typu CzekTek? Mně se ale přece jen zdají beatnici mnohem konstruktivnější, alternativnější…

Skutečně byli tak konstruktivní? Třeba upíjející se Kerouac? Dědictví? Ve všem, co zpochybňuje stávající řád, zkostnatělé autority, rigiditu. Co chce být svobodné, co hledá. A třeba i v ekologii. A je jedno, jestli ten či onen má o beatnicích nějaké ponětí.

Myslel jsem na tu poctivost, kterou jste zmínil… Možná jsme se ocitli v době, která díky hnutí hippie a nástupu drog „vystřízlivěla“ z radikálního nonkonformismu, přesto mám pocit, že je stále více pluralitní. Jak to vnímáte Vy?

Díky řadě změn, i díky beat generation, došlo k velkým posunům a uvolnění, byť to tak třeba na první pohled nevypadá. Pluralita? Každý si dnes může najít to svoje.

Často se říkalo, že drogy (ovšemže včetně alkoholu) a umění spolu úzce souvisejí, během šedesátých let bylo toto spojení snad přímo kultovní záležitostí. Když jsem ale četl Burroughsova Feťáka, zdálo se mi, že nepřímo říká, že lidi berou heroin spíše jen z nudy. Je podle Vás droga stimulans uměleckého prožitku a pokud ano, tak kdy?

Burroughs tam přiznává, že s heroinem začal z nudy, a tak to asi více méně bude. Nuda, tlaky, neschopnost se vyrovnávat s realitou... Tvrdé drogy jako stimulans umělecké tvorby? Nic než blbost. Týž Burroughs o tom mluvil nejednou, byl ostatně i proti LSD a podobným věcem. U halucinogenů je to složitější, záleží na osobním přístupu a ustrojení toho či onoho. Vznikla díla, která jsou vynikající (třeba Michaux), ale také sračky. S halucinogeny beatnici experimentovali, věděli však, že kde nic není, ani nejlepší droga nic nezmůže. A bylo to, v kontextu jejich tvorby (třeba Ginsberg nebo McClure), více méně okrajové.

Nedávno jsem si koupil a opět pročítal Nahý oběd… a znovu jsem se utvrdil v názoru, že je to sarkastická burleska s tragickým poselstvím. Myslíte, že toto dílo je u nás v ČR dostatečně recipováno?

Tragické poselství? Rozhodně ne, Oběd ne. Je to výpověď, zpráva. A také, jak říkal Ginsberg, příručka, know-how, jak se bránit. A zároveň je to hrozná prdel...

Tak možná jinak: poselství o slizkosti a marnosti světa. Ale pojďme k jinému námětu… Čtete státem dotované literární časopisy (Tvar, Host, Aluze…)? Jaká je jejich úroveň?

Čtu Host a jsem s ním, více méně, spokojen.

Je podle Vás dobře, aby umělec a literát žil především ze státních peněz, aby byl jaksi nezávislý na publiku a závislý na úředníku?

Literát prachy od státu rozhodně nepotřebuje, horší je to u filmařů.

Znáte současnou českou literaturu, čtete ji? Čekáme na „génia“?

Více méně náhodně. Čekání na génia? A jaké jsme doposud měli? Tím myslím génie...

Dobrá otázka. Přejdu teď k našemu undergroundu… Myslíte, že někdy budou takoví Jirous nebo Hlavsa ceněni průměrnou populací víc než Gott?

Nebudou a ani to není možné, není to v logice jejich tvorby.

Vyrovnali jsme se s normalizační pakulturou, nebo v ní spíše setrváváme?

Stačí se podívat do žebříčků, na prodeje alb, do televize, na stránky bulváru...

Jak si vysvětlujete dlouhodobé posilování KSČM?

Těžko říct, lidi jsou naštvaní z toho, jak si to pánové rozdali a rozdávají, a kdo je hloupý, nic si nepamatuje nebo si nic nechce pamatovat nebo se mu stýská po době, kdy nemusel makat a mohl v práci krást, může sednout na vějičku líbivých slibů. Zajímavé je přitom prolínání postojů, třeba k odsunu Němců, kdy si podali ruce Klaus s Grebeníčkem...

Ano, považuji to za výmluvné gesto spojenectví dvou normalizačních dědiců. S nadšením jsem sledoval Vaše televizní pořady o alternativní kultuře. Hodláte v tom pokračovat? Máte nějaké konkrétní plány?

Televize schválila natočení ještě dvou dílů, na minimálně jednom bych se měl podílet.

Dobré zprávy. Chystáte nové překlady?

Trápím se s Jackem Kerouakem – Vise Codyho (Visions of Cody). Už to mělo být hotové, ale nebude, jsem ve skluzu.

Konečně bych se chtěl věnovat Literární akademii, na které jste učil. Není takováto propočítaná cesta k spisovatelské činnosti poněkud v rozporu se spontaneitou beat generation? Často si při takové příležitosti vzpomenu na Kerouakův objev geniality u Neala…

Cassady byl neřízená střela, ale třeba tak proklamovaně spontánní Kerouac na svých textech docela pracoval...A propočítaná cesta? Podstatný je výsledek, artefakt, který vznikne.

Jakou roli bude hrát typický absolvent Literární akademie v českém literárním světě?

Nejspíš více méně nulovou.

Mělo by takových akademií být více?

Když se uživí...

Na závěr obligátní otázka: jak se Vám líbí časopis Téma?

Našel jsem si článek o Nahém obědě, s řadou věcí nesouhlasím. To je ale věc názoru. Každopádně je fajn, že něco takového vzniká, to je přeci ona pluralita...

Děkuji za rozhovor a přeji všechno dobré do roku 2006.