S Antonínem Kosíkem jsem se seznámil díky jednomu článku, který uveřejnil v Respektu, a potom i díky jeho internetovému království, které lze najít na adrese revue.vulgo.net. Osobně ho považuji za jednu z nejzajímavějších a nejsympatičtějších veličin české kultury.

Mohl byste stručně popsat svůj dosavadní život?

Stručně: Nemohl.

Často se diskutuje o úloze novináře s ohledem na funkčnost demokracie, já bych však rád položil otázku, jak novináři v demokracii ovlivňují kulturu, a to nejen tu politickou.

To myslím kdysi dobře vyjádřil jeden politik, jemuž čouhala sláma z bot.

Spojení „politická kultura“ je – jak každý nahlédne – contradictio in adjecto podobně jako spojení „socialistický realismus“, „zastupitelská demokracie“ atp. Dále: o úloze novináře se příliš nediskutuje, ale pronášejí se omletá klišé (pronášejí je většinou dotčení novináři, a již to je jistá výpověď o nich samých), která snad měla nějaké opodstatnění v minulém století.

Na noviny se dnes nedá spoléhat ani v tom, že lhou, prostě jen blábolí, blábol přestává být blábolem a dostává nový, kulturní rozměr. Jakmile si někdo jen trochu pomyslí něco inteligentnějšího, již číhá za bukem novinář s telekamerou, aby provedl rozhovor a vše převedl na dvoupalcový blábolec, který si pozítří prozpěvují prvňáčči a hospodyňky.

Myslíte, že se média v Česku věnují kultuře dostatečně (myslím tím nikoli jen kvantitativní stránku, ale i problematiku kvality – o čem a jak referovat)? Zdá se mi již dlouho, že zprávy o kultuře jsou v médiích velmi povrchní a nudné. Nemáte stejný pocit?

Tak ten pocit rozhodně nemám neboť média v Česku, jak je pěkně označujete, takříkajíc nesleduji. Říkáte-li, že jsou povrchní a nudná, nějaké médium si zjednám, neboť dosud jsem si myslel, že jsou jen blbá a zkorumpovaná. Povrchní a nudná – to by byl rozhodně krok k lepšímu. Pokud to není krok k horšímu, kupříkladu oni koktající nedoukové z Radiožurnálu, kteří skrytě propagují kamaráda z Dobřichovic jen tak ve vzduchu zmizet nemohli. Nešli za lepším?

Dobře, pojďme jinam. Jaký je smysl umění? Jakou má roli – pro autora, konzumenta, pro společnost…

Jaký smysl má podvod? Je-li odhalen, jeho smysl je jasný, ale není více podvodem, tím byl před tím; není-li odhalen, také podvodem není, jinak by byl odhalen a podvodem by nebyl. Umění má s podvodem mnoho společného – přinejmenším v tom, že je nesnadné o něm mluvit a nemožné a nemoudré odpovědět a odpovídat na váš dotaz.

Možná máte pravdu… Je o kulturu na začátku nového století mezi lidmi dostatečně velký zájem? Lze to vůbec relevantně srovnávat s minulostí?

Zájem o umění a kulturu vůbec mezi lidem je dostatečný, uvažte sám, kolik lidí se dnes dívá na televizi, čte – lze-li to slovo použít – pornožurnály, Lidové noviny, či se kulturně vyžívá za volantem nebo v bordelu. Co vám po minulosti? Tenkrát nemohli, chápejte. Zájem o kulturu a umění je rozhodně dostatečný. Přečetl jsem si se zájmem chvalozpěv na italskou překladovou kulturu Em. Špirita v Kritické Příloze. Ten dobrý chlapec neumí ani slovo italsky, navíc není příliš chápavý, ale jde proti proudu – žádná taková tradice není. Anebo celé nedorozumění vzniklo tak, že bohemisté, kteří jej pozvali do Itálie, příliš česky neumějí? Prostě – kultura je dnes pouze nástrojem. Nástrojem někdy politickým, jindy jiným. Ale to je snad v pořádku. Bylo tomu v minulosti jinak? Promiňte, tenkrát se nesmělo.

Dělíte kulturu na „vysokou“ a „nízkou“? A mohl byste svůj postoj krátce osvětlit?

Ale asi jste měl na mysli umění. Chcete říci, že je jen dobré a špatné umění (resp. jeho produkty), není umění takové a makové? Že je jen dobré a špatné ovoce, nejsou hrušky a jabka? Vyděluje se odlišitelné – z praktických důvodů, totiž abyste odlišil. Co od jakého si přeberte sám.

Já osobně zastáncem onoho dělení kultury spíše nejsem… Jaký je Váš vztah ke krásné literatuře? Čtete romány a básně? Prozradíte své oblíbené autory?

Čtu relativně hodně, básním se – až na výjimky – pokud možno vyhýbám, oblíbené autory neprozradím – ze žárlivosti. Navíc má obliba mých oblíbených autorů je někdy nestálá.

Čtete literární časopisy, jako je Tvar, Host, Aluze?

Když se mi dostanou do ruky.

Domníváte se, že je správné, jsou-li takovéto časopisy a druh kultury, kterou protěžují, dotovány ze státních peněz? Nevede princip dotací k „nekalé soutěži“ na poli umění?

Souhrně jsou dotovány rozhodně méně než jednotlivě fotbalové kluby, na jejichž zápasy chodí méně diváků, než kolik má čtenářů jednotlivý časopis. Jsou dotovány podstatně méně, než kolik stojí ochrana manželky českého premiera, jsou dotovány podstatně méně než večírky, které navštěvuje ministr popkultury. A nadělají méně škody. Dotované časopisy zabíjejí rozhodně méně čtenářů než čtenáři dotované silnice a automobily. Atd.

Je česká literatura ve srovnání se světovou kvalitní? Mívám často dojem, že národní obrození a komunismus nás učili určité kulturní malosti a ignoranci v oblasti velkých světových kulturních témat.

Nelze svádět vše na komunismus. Tím méně na národní obrození.

Vše možná nikoli, ale… Není v tomto směru ukázkový český pohled na Jaroslava Haška a na jeho Osudy dobrého vojáka Švejka? Jaký vztah máte k Haškovi? Myslíte, že „švejkovina“ má opravdu něco společného se Švejkem, jak ho líčí Haškova slavná kniha?

Není. Ten nejlepší. Nemá.

Dokázala se někdy naše kultura povznést nad posuzování spisovatelů (třeba Haška) podle toho, nakolik jsou nebo v čem jsou vzor, mluvčí národa, pravdy, členy maloměšťácké pospolitosti? Nedíváme se na Haška či na Hrabala jaksi shora, když víme, že vysedávali u piva?

Vzhlížíme, shora vzhlížíme.

Nemáte pocit, že Haškova swiftovská kritika Rakousko-Uherska se dá vztáhnout na každý totalitní systém, ba na každou lidskou blbost a omezenost – že je vlastně neideologická, nýbrž zcela nadčasová, obecně lidská?

Víte, každý systém chce být totalitní, každá blbost a omezenost je dána jen jiným pohledem – pro někoho je blbem omezený střední útočník pro jiného ten a ten – a bez jisté ideologie se stanete jen pozorovatelem bez paměti. Říkáte-li, že Haškova kritika je nadčasová, říkáte zároveň, že setrvává omezenost, kterou popisoval a používal. Ale že by ona byla nadčasová a obecně lidská? V Čechách to tak někdy vypadá …

Proč jsou Osudy dost možná nejoblíbenější českou knihou v zahraničí?

Vida. Já se domníval, že ji v zahraničí nikdo nezná. A ani – soudě podle příšerných překladů, které jsem viděl – znát nemůže a už vůbec nemůže pochopit. Navíc jsem až do této chvíle věřil, že nejoblíbenější český spisovatel v zahraničí je Ivan Klíma, alespoň on to – pokud mu dobře rozumím – tvrdí. Ale možná si jej pletu s některým mladším kolegou z branže.

Možná je přesvědčení o oblíbenosti Švejka v zahraničí jen jednou z českých deformit. Nezávisle na tom: bude boj s nacionálními a komunistickými deformitami českého pohledu na umění náročný? Je vůbec nutný – nebo je už za námi?

Neumím odpovědět.

Blíží se patnácté výročí konce vlády jedné strany v naší zemi. Vzpomínáte na atmosféru listopadu 1989 a bezprostředně dalších měsíců rád? Co byly iluze a co si máme odnést s sebou dál?

V listopadu 1989 jsem nebyl v Čechách a ani jsem neměl vízum k návštěvě.

Řekl bych, že se stále víc ukazuje, že normalizační podvědomí u velké části Čechů je silnější než jejich (pouze formální) pochopení demokracie? Souhlasil byste?

Nerozumím otázce.

Možná je to tím, že jste dlouho žil v cizině… Jakou formou by se měly připomínat listopadové události?

Zopakovat a doufat, že dějiny se zcela stejně neopakují. Ale to je jen líbivé heslo. Listopadové události byla událost asi takového významu, jako masový výprodej vadného tovaru za poloviční cenu. Nemusí se vozit na skládku a ještě se vydělá.

Uvítal byste, kdyby se Václav Havel v současnosti mnohem více kulturně angažoval?

Ale on se angažuje, nedávno kupříkladu významně přispěl k téměř zapomenutému literárnímu směru „zvací dopisy spřáteleným armádám“. Dopřejte mu chvíli času – kulturní pracovník není otrok.

Řekl bych: podobnost pouze vnější… A na závěr obligátní, ale důležitá otázka: jaký je Váš názor na časopis Téma?

Budete pak také chtít, abych veřejně vyjádřil svůj obdiv vašemu novému saku, milence či bicyklu?

To ještě nevím. V každém případě děkuji za rozhovor