sigis

Ikona, Kristovo Zmrtvýchvstání a sestup do pekel

Text ze staročekého rukopisu, 14. století

Citováno podle knihy Život Krista Pána
k vydání připravil Martin Stluka
Brno, Host 2006, ISBN 80-7294-205-0

Slušie znamenati a věděti,
kterak náš Spasitel
z předpeklé svaté otce vyvedl.

O tom píše svatý Augustin v jednom kázání a takto řka:

Jakož jest najprvé náš Spasitel na kříži vypustil svú duši,
tak ihned jeho duše s božstvím sjednaná v předpeklé jest vstúpila.

Tehda tu moci pekelnie učivše jeho svaté vzkříšenie,
mezi sebú počechu tázati hlasem velikým a řkúce:

I kto jest tento nebo odkud jest tak světlý a tak hrozný?
Onen veškeren svět, jestoť nám dávno poddán byl,
nikdy nám takového mrtvého neposielal.

I kto jest toto tak smělý,
ješto beze všeho strachu všechna naše bydla otevřel,
a netoliko se nás bojí, ale i jiné z našie moci zprošťuje?

Aj toť ti,
ješto od dávních časóv v našie moci biechu,
již se vzdvíhají.
Ti se již nám nepodadúc, námi zhrzejí,
a ještě nám nadto velmi hrozie.

Toť se nám nikdy nedálo, by i námi pohrdali,
kteří mrtvi, by také tak veselí byli jatí.
I proč jste jeho sem přivedli?

Ó, starosto pekelný, proč jsi to učinil?
Jižť jest tvá moc přestala,
nebo když jsi toto zpósobil, aby Kristus byl ukřižován,
to již uzříš, co proto škody mieti budeš.

Po těch pekelných řečech hlučných mocí krále nebeského
všechny se pekelné závory zlámaly
a ihned převeliké množstvie svatých duší před hospodinem padše,
radostným hlasem řekly:

Vítaj, náš milý Spasiteli,
nedaj nám tuto déle býti, ale rač nás odtudto vyvésti
a při svéj svaté milosti ostaviti.

Až dotudto jestiť toto svatého Augustina řeč.

O tom také píše Nikodemus v svém čtení,
jenž dva syny Simeonova, Karius a Leochinus,
jsta s Ježíšem z mrtvých vstala a všedše do města Jerusalema,
ukázala sta se Kaifášovi, Nikodemovi, Jozefovi a Gamaleovi.

Tehda ti dva bratřie, když jsú se oni uzřeli,
velmi sú se užasli a zakleli je, aby jim pověděli,
kterak se jest jim stalo, že jsta z mrtvých vstala.

Tehda ona počesta rozprávěti a řkúce:

"Když jsme byli zemřeli,
tehda jsme byli s našimi otci v temnostech u předpeklí,
nikda světla nevidúc.

Tehda jednu hodinu viděli jsme vychodiec světlost slunečnú zlaté barvy,
zdaleka se k nám přibližujíci.

Tehda ihned všech otec prvních Adam poče se radovati a takto řka:

Tato světlost jest všeho světa stvořitele,
jenžť jest nám slíbil svého syna, našeho vykupitele, poslati.

V túž hodinu zavolal prorok Isaiáš a řka:

To jest ta přeslavná světlost, o níežť já sem psal, ještě živ jsa,
a řka takto: Lid, ješto v temnicích chodil, uzřel světlost.

V túž hodinu otec náš Simeon promluvil s velikú radostí a řka:

Chvalte všickni hospodina milého,
neboť jsem já toho milého hosti v jeho dětinství,
na svých rukú nesa, bohu Otci obětoval.

Potom zatiem uzřeli jsme sme jednoho v pústenníkově rúše a v jeho postavě,
jehožto když jsme se otázali, ktož by on byl,
tenť nám odpovědě a řka:

Já sem ten, ješto sem Jesukrista pokřtil a jeho sem svým prstem ukázal a řka:
Aj toť beránek boží, ješto všeho světa hřiechy snímá.
K tomu sem já sem nedávno přišel, protož sem tuto přeradostnú hodinu pověděl,
že nás Spasitel skoro navštíví sem.
Aj toť jest, jehož jsme žádali jsúc v přežalostném bydle,
toť již svýma očima dobře vidíme.

Tehdáž v túž hodinu Adamóv syn jménem Seth poče praviti a řka:

Když jeden čas přišel sem před rajská vrata,
prosil jsem hospodina, aby mi udělil oleje milosrdenstvie,
abych svého otce Adama pomazal,
tehdy mi se jest zjevil svatý Michal a řka mi takto:
Darmo pracuješ, nic neobdržíš, nebo toho oleje mieti nebudeš,
dokudž se nenaplní pět tisíc let a dvě stě let a třidceti let.
Protož tento se čas zajisté dokonal.

Tehda toto uslyševše proroci a patriarchy, budú se velmi radovati.
A potom zatiem ta přeslavná světlost ku předpeklí se přiblíži.

V tu hodinu pekelný starosta diábel promluvi k svéj obci a řka takto:

Připravte se všichni, aby se nás Ježíš ulekl,
abychme ho k sobě v peklo vtrhli,
jenžto se pravil, by byl Synem božím, protož již to vidíte,
žeť jest člověk a bál se jest smrti.
Neboť jest byl řekl: Truchla jest ve mně duše má až do smrti.
A mnoho zázrakóv činil, však se jest v naši moc dostal.

Jemužto pekelná moc odpovědě a řkúc:

Protož ty se tiemto neubezpečuj!
Pravě, že se Ježíš smrti bál, jižť jest mocně přišel k nám, nic se tebe neboje,
však tyto chce vyvésti mocně a z našie je moci propustiti.
Protož toto ihned ty sám uzříš.
Běda tobě na věky.

Jimžto pekelná starosta odpovědě:

I co vy mi jim hrozíte, já sem jeho na púšti pokúšel,
také že jsú jeho Židé umučili, to jsem zpósobil.
Protož hned to uzříte, anť v mú moc musí jíti.

Ikona, Kristovo Zmrtvýchvstání a sestup do pekel K němužto pekelná moc vece:

Však dobře vieš, žeť jest tento Lazara z mrtvých vzkřiesil,
jehož s ty tvrdě v svéj moci držal, však s jeho propustiti musli.

Protož k nim pekelný starosta vece:

Jest li žeť jest tento, kterýžť jest Lazara vzkřiesil a nám ho odjal náhle,
jeho ke mně nepúštějte, neboť sem já jeho moc viděl.
Jakž brzo, nad ním stoje, zavolal,
tak ihned Lazar jako orel z naší moci jest odjat,
bez našie prosby mocně jest vyšel.

Tehda, když ta pomluva v pekle bieše,
ihned hlas krále nebeského jakožto hrom pohřměv, vece:

Pekelné moci, otevřete vrata svá, ať vejde všie chvály král.

Tehda tento hlas uslyševše všichni diábli,
v pekle se železnými závorami uzavierali.
Potom na ně Spasitel týmiž slovy zavola a řka,
tehda diábli v pekle jsúce řekli sú,
který by toto král byl, otázali se.

Jimžto David prorok odpovědě takto řka:

Což se již tiežete?
A vy dobře jej vidíte, však víte dávno všichni mé proroctvie:
Jestiť král všie chvály dóstojný, pán k tomu mocný a silný.

Tehda v tu hodinu král nebeský mocně u přepeklé vstúpil,
ty přetemné jich temnice oslavně svým svatým světlem osvietil.
Potom v dobu tu Adama za ruku ujal, takto jemu řka:

Pokoj tobě buď, tudiež tvému všemu národu.

Protož to řka Spasitel, dal jest ruku Adamovu svatému Michalovi.

WARNING Ale kteréž duše v pravém pekle byly, těch jest nevyvedl,
nebo kteříž jsú v smrtedlném hřiechu zemřeli,
všickni jsú do pravého pekla šli bez meškánie,
ješto žádného odpočinutie nenie.

Protož, ktož jest z nich byl bez smrtedlného hřiechu,
každý z nich bieše u předpeklí.
Protož králem nebeským vyvedeni jsú a kdežť jsú koli,
tuť jsú v blahoslavenství před Bohem, na jeho svatú tvář hlediec.

Tehda, když tato dva bratry, Eleochius a Karius,
všicku svú řeč odmluvila,
ihned před jich očima zmizela.

Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal.
Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim:
Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
Amen pravím vám:
Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
Mk 10,13-16

Sancti Thomae Aquinatis, SUMMA THEOLOGIAE, Pars Tertia
3.1.52. O SESTOUPENÍ KRISTOVĚ DO PEKEL
7. Zda sestoupením Kristovým byly vysvobozeny děti, které zemřely v prvotním hříchu.

III q. 52 a. 7 arg. 1

Při sedmé se postupuje takto: Zdá se, že děti; které zemřely v prvotním hříchu, byly vysvobozeny sestoupením Kristovým. Neboť byly drženy v pekle jen za prvotní hřích, jakož i svatí Otcové. Ale svatí Otcové byli vysvobozeni Kristem z pekla, jak bylo svrchu řečeno. Tedy byly podobně také děti od Krista vysvobozeny z pekla.

III q. 52 a. 7 arg. 2

Mimo to Apoštol, Řím. 5, praví: "Jestliže hříchem jednoho mnozí zemřeli, mnohem více milost Boží a dar ve mnohých oplýval, v milosti jednoho člověka Ježíše Krista." Ale pro hřích prvého Rodiče jsou drženy v pekle děti, zemřelé s pouhým prvotním hříchem. Tedy byly tím spíše vysvobozeny z pekla milostí Kristovou.

III q. 52 a. 7 arg. 3

Mimo to, jako křest působí silou utrpení Kristova, tak také sestoupení Kristovo do pekel, jak je patrné z řečeného. Ale děti jsou křtem vysvobozovány z prvotního hříchu i z pekla. Tedy byly podobně vysvobozeny sestoupením Kristovým do pekel.

III q. 52 a. 7 s. c.

Avšak proti jest, co praví Apoštol, Řím. 3, že "Bůh postavil Krista jako smírce věrou v krvi jeho". Ale děti, které zemřely s pouhým prvotním hříchem, nebyly žádným způsobem účastny víry. Tedy nedostaly ovoce smíření Kristova, aby jím byly vysvobozeny z pekla.

III q. 52 a. 7 co.

Odpovídám: Musí se říci, že, jak bylo svrchu řečeno; sestoupení Kristovo do pekel mělo jen u těch účinek vysvobození; kteří byli spojeni věrou a láskou s utrpením Kristovým, jehož silou bylo sestoupení Kristovo do pekel vysvobozující: Děti však, které zemřely s prvotním hříchem, nebyly žádným způsobem spojeny s utrpením Kristovým věrou a milováním: neboť ani nemohly míti vlastní víru, protože neměly užívání svobodného rozhodování, ani nebyly očištěny od prvotního hříchu věrou rodičů nebo nějakou jinou svatostí víry. A proto sestoupení Kristovo do pekel nevysvobodilo takových dětí z pekla. A mimo to, svatí Otcové byli vysvobozeni z pekla tím, že byli připuštěni ke slávě Božího patření, k němuž nemůže nikdo přijíti nežli skrze milost, podle onoho Řím. 6: "Milost Boží život věčný." Ježto tedy děti, zemřelé v prvotním hříchu, neměly milosti, nebyly vysvobozeny z pekla.

III q. 52 a. 7 ad 1

K prvnímu se tedy musí říci, že svatí Otcové, ač dosud byli poutáni provinou prvotního hříchu, pokud přihlíží k přirozenosti lidské: přece věrou v Krista byli osvobozeni od veškeré skvrny hříchu. A proto byli schopni onoho vysvobození, jež přinesl Kristus, sestoupiv do pekel. Ale to nelze říci o dětech; jak je patrné ze svrchu řečeného.

III q. 52 a. 7 ad 2

K druhému se musí říci, že když Apoštol praví, že "milost Boží ve mnohých oplývala", slovo "mnohých" nelze bráti v přirovnání, jako by byl větší počet lidí spasen milostí Kristovou, než zavržených pro hřích Adamův: nýbrž naprostě, jako by řekl, že milost jednoho Krista oplývala ve mnohých, jako hřích Adamův přešel na mnohé. Ale, jako hřích Adamův přešel toliko na ty, kteří způsobem semenným tělesně byli jeho potomky, tak přešla milost Kristova jen na ty, kteří duchovním obrozením se stali jeho údy. Což nepřísluší dětem, zemřelým s prvotním hříchem.

III q. 52 a. 7 ad 3

K třetímu se musí říci, že křest se uděluje lidem v tomto životě, v němž se může člověk přeměniti z viny v milost. Ale sestoupení Kristovo do pekel bylo poskytnuto duším po tomto životě, kdy nejsou schopny řečené přeměny. A proto křtem jsou děti vysvobozovány od prvotního hříchu a od pekla; ne však Kristovým sestoupením do pekel.


KATECHISMUS Z NAŘÍZENÍ SNĚMU TRIDENTSKÉHO K PASTÝŘŮM DUCHOVNÍM A Z ROZKAZU PIA V. PAPEŽE ŘÍMSKÉHO NA SVĚTLO VYDANÝ
HLAVA VI. O pátém článku víry. Sstoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých. OTÁZKA I. První části tohoto článku jak se má rozuměti? I. Velmi mnoho ovšem na tom záleží, znáti slávu smrti a pohřbu Pána našeho Ježíše Krista, o čemž svrchu řeč byla; ale důležitější jest lidu věřícícímu poznati slavná ta vítězství, kterých dobyl Kristus přemožením ďábla a vyprázdněním sídel podzemských; o čemž jakož i o z mrtvých vstání jest nám nyní mluviti. Poslední tento předmět mohl by sice sám o sobě vykládán býti, my však šetříce podstaty a vážnosti Otcův, uznali jsme za dobré, spojiti jej s výkladem o sestoupení do pekel. II. V první tedy části tohoto článku předkládá se nám k věření, že když Kristus umřel, duše jeho sestoupila do předpeklí, a tam potud zůstala, pokud jeho tělo odpočívalo v hrobě. Těmito slovy pak vyznáváme zároveň, že táž osoba Kristova za téhož času i v předpeklí byla, i v hrobě odpočívala. I nebudiž to, což pravíme, nikomu podivné proto, že, jakž jsme již často učili, ač duše z těla vyšla, nikdy však Božská přirozenosť ani od těla ani od duše se neodloučila. OTÁZKA II. Co se zde slovem pekel vyrozuměti má? Ale výkladu tohoto článku velmi mnoho světla přičiniti může pastýř, bude-li dříve učiti, což na tomto místě slovem pekel vyrozuměti jest; pročež připomenouti sluší, že slovo pekel na tomto místě nebéře se za hrob, jakož se někteří ne méně bohaprázdně, nežli bludně domnívali. Z předešlého zajisté článku, že Kristus Pán pohřben jest, poučeni jsme; aniž pak jaké příčiny bylo, proč by při vyučování jedna a táž věc jiným a to temnějším spůsobem mluvení od svatých Apoštolův opakována byla; avšak slovo pekel znamená skrytá ona sídla, v kterých se duše zdržují, kteréž nebeského blahoslavenství nedosáhly. A tak užívají svatá písma toho slova na mnohých místech. Neboť u Apoštola čteme: "aby každé koleno klekalo, nebeských, pozemských i pekelných," a v Skutcích Apoštolských svatý Petr svědčí, že Krista Pána Bůh vzkřísil, "zprostiv ho bolestí pekla." OTÁZKA III. Kolik je míst, v nichž se duše po smrti zdržují, které nedosáhly blaženosti? Avšak tato sídla nejsou všecka jednoho a téhož způsobu. Jest zajisté nejhroznější a nejtemnější žalář, kdež ustavičným a nezhasitelným ohněm duše zatracených spolu s nečistými duchy se trápí, kterýž se také věčný oheň, propasť a ve vlastním slova smyslu peklo nazývá. Mimo to jest očistcový oheň, kterým se duše nábožných, do určitého času muky trpíce, očišťují, aby jim do věčné vlasti volný přístup býti mohl, do nížto nic nečistého nevstupuje. A o pravdě tohoto učení, kteréž, jak svatí sněmové dosvědčují, i svědectvími písem i podáním Apoštolským ztvrzeno, tím bedlivěji a častěji duchovnímu pastýři mluviti jest, proto že jsme se v těch časích octli, v kterých lidé zdravého učení nesnášejí. Třetí posléze jest ten způsob schrány, v které se duše svatých před příštím Krista Pána zdržovaly a zde, beze všeho pocitu bolesti, kojíce se blaženou nadějí vykoupení, pokojného příbytku požívaly. (A toto jinak předpeklí slove). A tyto nábožné duše, které v lůně Abrahámově Spasitele očekávaly, Kristus Pán sstoupiv do pekel osvobodil. OTÁZKA IV. Duše Kristova nejenom mocí, ale i skutkem do pekel vstoupila. Ale domýšleti se nesluší, jakoby Kristus tak do pekel byl sstopupil, že by toliko jen moc jeho a působení se tam objevilo, nikoliv pak i duše; nýbrž věřiti dokona jest, že sama jeho duše podstatou a přítomností svou sstoupila do pekel, o čemž stává přejisté ono Davidovo svědectví: "Nezanecháš duše mé v pekle". OTÁZKA V. Sstoupením do pekel Kristu na důstojnosti nic utrháno není. Avšak ač Kristus Pán sstoupil do pekel, nic tím jemu neubylo ze svrchujmenované moci jeho, aniž pak skvělosť svatosti jeho utrpěla skvrny nějaké: ano spíše skutkem tímto nejpatrněji prokázáno, že nejčistší pravdou jest vše, což o jeho svatosti ohlašováno bylo, a že Syn Boží jest, jakož toho prvé tolikými zázraky byl dosvědčil. Tomu všemu snadno vyrozumíme, srovnáme-li vespolek příčiny, proč Kristus i jiní lidé v ta místa přišli. Jiné zajisté všickni sstoupili tam, jako zajatí; on však, jako "svobodný mezi mrtvými," a jako vítěz tam sstoupil, aby přemohl ďábly, od nichžto onino pro vinu hříchu zavřeni a sevřeni drženi byli. Mimo to všickni jiní, kteří sstoupili do pekel, dílem trápili se v mukách nejhroznějších, dílem pak, byť i jiného bolestného pocitu neměli, jsouce však vidění Božího zbaveni, a nadějí věčné slávy, kterouž očekávali, v nejistotě postaveni, trápili se. Ale Kristus Pán sstoupil, ne aby něco trpěl, nébrž aby svaté a spravedlivé duše z neblahé onéno a tesklivé vazby vysvobodil, a jim ovoce svého umučení udělil. Že tedy do pekel sstoupil, tím naprosto žádného umenšení se nestalo v nejvyšší jeho důstojnosti a moci. OTÁZKA VI. Proč chtěl Kristus sstoupiti do pekel? I. Po tomto vyložení budiž tomu vyučováno, že proto Kristus Pán do pekel sstoupil, aby odňal kořisť ďáblům a svaté onyno praotce i jiné duše nábožné z vazby vysvobodiv s sebou uvedl do nebe; což od něho spůsobem předivným a s nejvyšší slávou vykonáno jest. Neboť ihned přineslo jeho objevení zajatým nejjasnější ozáření, a naplnilo duše jejich nevýslovnou radostí a veselostí; kteréž také přežádoucího blahoslavenství, jež ve vidění Boha záleží, účastné učinilo. Tím vyplněno jest, což lotrovi na kříži přislíbil oněmi slovy: "Dnes budeš se mnou v ráji." A o tomto osvobození nábožných duší dávno předtím prorokoval Oseáš v tento způsob: "Z ruky smrti vysvobodím je, z ruky smrti vykoupím je: budu smrt tvá, ó smrti, uhryzení tvé budu, peklo!" To také naznačil Zachariáš prorok, řka: "Ty jsi také v krvi úmluvy tvé vyprostil vězné své z jámy, v níž není vody." Totéž konečně vyjádřil Apoštol těmito slovy: "Obloupiv knížatstva a mocnosti, vedl je směle na odiv, zjevně staviv nad nimi vítězství skrze sebe samého." II. Avšak abychom mocnosti tohoto tajemství lépe vyrozuměli, často to na mysli rozbírati máme, že všickni nábožní lidé, nejenom ti, kteří po narození Páně na tom světě se zrodili, ale i, kteří před ním po Adamovi byli, aneb kteří až do skonání světa ještě živi budou, spaseni došli dobrodiním jeho utrpení. Pročež prvé než on umřel a z mrtvých vstal, brány nebeské nikomu nikdy se neotevřely, nébrž duše nábožných, když z tohoto života vykročily, neseny byly aneb do lůna Abrahamova, aneb, což se i nyní těm přihází, které se z něčeho očistiti a pokáti mají, ohněm očistce se očisťovaly. Jest ještě ta příčina, proč sstoupil do pekel Kristus Pán, aby, jako na nebi a na zemi, tak i tam ukázal svou moc a vládu, a dokona "aby ve jménu jeho každé koleno klekalo, nebeských, pozemských i pekelných." A tuto kdožby neužásl a podivením neustrnul nad svrchovanou Boží dobrotivostí k pokolení lidskému, kterýžto nejenom za nás nejtrpší smrť podstoupiti, ale i nejhlubší strany země proniknouti ráčil, aby předrahé sobě duše odonud vytrhl a blahoslavenství uvedl?


KATECHISMUS KATOLICKÉHO NÁBOŽENSTVÍ Th Dr František Tomášek 1955 Kniha posvátná Katechismus katolického náboženství je kniha posvátná, poněvadž nám podává pravdy Boží. Proto je přijímáme s vírou božskou neboli nadpřirozenou. To znamená: S pomocí Boží přijímáme s nejpevnější jistotou všechno, co Bůh oznámil, neboli zjevil a čemu nás učí jeho Církev jako pravdám zjeveným. I tomu pevně věříme, co nemůžeme poznat z osobní zkušenosti nebo pochopit svým rozumem, protože ty pravdy máme od Boha.		32. PEKLO 97. Kdo přijde do pekla? Do pekla přijde, kdo zemře v těžkém hříchu. 98. Co trápí zavržené v pekle? Zavržené v pekle trápí odloučení od Boha navždy a oheň věčný. Peklo je! - První se dostali do pekla pyšní andělé. Z lidí se tam dostane, kdo zemře v těžkém hříchu, i kdyby to byl jediný těžký hřích. Proč? Těžkým hříchem se člověk úplně odvrací od Boha. Když v tom odvrácení setrvá a nekajícně umírá, zůstává od Boha odvrácen a od něho odloučen po celou věčnost a to vlastní vinou! Písmo svaté vypravuje, jak ven do tmy byl vyhozen člověk, který na hostině neměl "roucha svatebního" (Mat. 22, 12-13). Podobně do tmy pekelné bude uvržen, kdo zemře bez "svatebního roucha" pro nebe, bez milosti posvěcující, v hříchu těžkém, smrtelném - "Každý strom, který nerodí dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně" (Mat 7,19). Do ohně se hází "suchá ratolest" (Jan 15, 6). Kdo se podobá suché ratolesti? - V den posledního soudu dostanou se s dušemi zavržených do pekla i jejich těla. Co trápí zavržené v pekle? - Jakmile se duše od těla odloučí, míří k Bohu jako k svému jedinému a nutnému cíli, jako k nejvyšší Pravdě, Dobru a Kráse. Je to větší touha, než touha po nápoji u člověka zmírajícího žízní, než touha po pokrmu u člověka hladem zemdleného. Tak spěchá duše odloučená od těla k Bohu. Ale v tom si duše ve hříchu těžkém uvědomuje svou ošklivost a klesá před ním do temnoty pekelného ohně - navždy a trvale - vlastní vinou! A to je právě největším trestem pro zavržené v pekle. Pán řekl o pekle, že tam je pláč a skřípění zubů (Mat. 22,13) a že "červ jejich neumírá a oheň nehasne" (Mar. 9,43). Temnem se rozumí odloučení od Boha "světla věčného". Pláčem a skřípěním zubů se rozumí pozdě probuzené poznání. - Při posledním soudu řekne Pán Ježíš zavrženým: "Pryč ode mne, zlořečení, do ohně věčného, který je připraven ďáblu a andělům jeho!" (Mat. 25, 41). Jakého druhu tento oheň je, nevíme. Tolik však je jisté, že je to oheň skutečný, není však totožný s ohněm, který známe ze své zkušenosti. Trápení zavržených v pekle nebude pro všechny stejné. Čím více kdo zhřešil, tím větší trest ho stihne. Avšak i to nejmenší utrpení v pekle je mnohem větší, než nejhroznější utrpení a bolesti na světě. V pekle nesmíme vidět osud, jemuž člověk neočekávaně propadá, nýbrž úděl, jejž si zavržení plně zaviní sami a není jim pomoci žádné! "Ať nás nezže věčný plamen, uchovej nás, Jezu Kriste. Amen!". Od ohně věčného vysvoboď nás Pane! Peklo, Herrad von Landsberg (okolo 1180)


Katechismus katolické církve schválený papežem Janem Pavlem II. v apoštolském listu Laetamur magnopere, 15. srpna 1997		Část: Vyznání víry Kapitola: VĚŘÍM V JEŽÍŠE KRISTA, JEDNOROZENÉHO SYNA BOŽÍHO Článek: JEŽÍŠ KRISTUS "SESTOUPIL DO PEKEL, TŘETÍHO DNE VSTAL Z MRTVÝCH" Paragraf: 633 Místo pobytu mrtvých, kam Kristus sestoupil, nazývá Písmo „předpeklí“, „šeól“ nebo „hádes“, protože ti, kteří tam jsou, jsou zbaveni patření na Boha. Takový je totiž až do příchodu Vykupitele osud všech mrtvých, jak zlých, tak spravedlivých; tím ale není řečeno, že jejich osud je stejný, jak to dokazuje Ježíšovo podobenství o chudáku Lazarovi, který byl vzat „do klína Abrahámova“. „A právě duše těchto spravedlivých, které očekávaly Krista, osvobodil Ježíš, když sestoupil do pekel.“ Ježíš nesestoupil do pekel proto, aby vysvobodil zavržené, ani aby zničil peklo zavržení, nýbrž aby osvobodil spravedlivé, kteří ho předešli.